Co mimo jiné předcházelo okupaci...
29. 9. 1938 - dojednána Mnichovská dohoda
Dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany (Hubert Masařík, Vojtěch Mastný) byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.
30. 9. 1938 - podepsána Michovská dohoda
Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah německého kancléře Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu.
Zdroj: Wikipedie
15. 3. 1939 - okupace Československa nacistickým Německem
V noci z 14. na 15. března 1939 nacistické německé vojsko obsadilo Prahu a následně vyhlásilo Protektorát Čechy a Morava, což byla německá okupační správa. Prezident Emil Hácha byl pod nátlakem nacistů nucen podepsat kapitulaci a formálně tak zanikla nezávislá Československá republika.
Ve čtvrtek 16. března vydal Hitler na Pražském hradě Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Čeští Němci se tímto stali občany Německa. Češi se stali občany nového Protektorátu.
Zdroj: Wikipedie
Poznámky:
Appeasement (francouzsky apaisement), česká výslovnost [epízment]
Appeasement značuje pacifistickou politiku 30. let 20. století, kterou charakterizovalo ustupování agresivním stranám.
Anglický výraz „appeasement“ lze přeložit jako „uklidnění“, „uklidňování“, „(u)smíření“, „(u)smiřování“, „utišení“, „utišování“, „politika ústupků“, „politika usmíření“ a v politickém smyslu „ústupky“.
Politici, kteří appeasement prosazovali, věřili, že uspokojením potřeb a požadavků nacistického Německa odvrátí druhou světovou válku a zachovají mír. Jejich jednání bylo motivováno snahou vyhnout se hrůzám, které se odehrály za první světové války, a nadějí, že evropské národy v novém uspořádání již další válku nedopustí. Jejich úsilí, které trvalo několik let, bylo marné. Německo bylo těsně před druhou světovou válkou ještě posíleno a demokratické síly oslabeny.